Jediný taneční spis italského Cinquecenta, který vznikl mimo italské území. Jaho autorem byl Evangelista Papazzone, taneční mistr, který byl zaměstnán u dvora Rudolfa II. a působil proto i v Praze.
Přesné datum vzniku rukopisu není známo, přibližně se dá odhadnout podle údajů v dedikaci. Vznikl tedy po Rudolfově korunovaci uherským králem, k níž došlo v září 1572, ale před korunovací králem českým, která se konala roku 1575. Kde přesně rukopis vznikl, známo není, lze ale předpokládat, že v té době Papazzone ještě v Praze nebyl.
Podobně jako spisy dalších italských autorů, i Papazzonův rukopis se nejvíce věnuje gagliardě a jejím variacím. Je to však jediný ze spisů Cinquecenta, který nejen zmiňuje, ale dokonce stručně popisuje pavanu a passomezzo.1)Žádné ilustrace ani zápisy hudby ve sbírce uvedeny nejsou.
V současnosti je rukopis uložen v Rakouské národní knihovně (Österreichische Nationalbibliothek) ve Vídni pod signaturou 11095. Je dostupný na internetu na odkazu: http://data.onb.ac.at/rec/AC13948997
Rudolf II, jemuž Papazzone svůj rukopis dedikoval
Rukopis má nevelký kapesní formát (10×13 cm) a obsahuje celkem 26 popsaných listů, přesněji 51 stran. Obsahem i formou přesahuje charakter pouhých osobních poznámek, neboť obsahuje všechny podstatné části, které nacházíme v dalších italských tanečních spisech: dedikaci významné osobě, stručný úvod naznačující i důvod vzniku, návod, jak si má počínat kavalír tančící s dámou ve společnosti, pokyny k provedení konkrétních tanců. Závěrečné shrnutí připomíná, že dílo obsahuje vše, co je pro tančení důležité. Chybí tu vlastně jen jediné - autorův vlastní název díla.