Šotyška

Oblíbený tanec 19. století, byl znám snad po celé Evropě, a také v Americe. Odpovídají tomu i četné varianty názvu (v 19. století pravopis ještě nebyl ustálený): Schottisch, Schotisch, Schottische, Schottish, v českých variantách šotyš a šotyška. Jsou známy i německé názvy Rheinlander a Bavarian Polka.

V tanečních sbírkách se schottish objevuje zhruba v polovině 19. století, krátce po masovém rozšíření polky, s níž ostatně úzce souvisí. Je možné, že vznikl právě jako jednoduchá variace polky, a tedy i jakási pomůcka, jak se k polce protančit, když člověk ještě nezvládá postup v točení po sále a neumí pohotově improvizovat polkové variace. Pokud tomu tak bylo, byl to neobyčejně šťastný nápad a obliba šotyšky to jen potvrzuje.

Šotyška má velmi jednoduchý základní krokový vzorec ve čtyřech (alla breve) taktech, který se stále opakuje:

• 1. takt - krok sun krok stranou doprava (z hlediska dámy)
• 2. takt - krok sun krok opačným směrem
• 3. a 4. takt - čtyři hladké kroky

Charakteristická hudba jasně napovídá, kdy se má provádět krok sun krok, a kdy hladké kroky. Začíná se v klasickém párovém držení.

Podle českých tanečních mistrů (Link, Lorenzová, Züngel) bylo možno do šotyšky volit kroky "šoupavé nebo hupkavé", na ony čtyři kroky (3. a 4. takt) doporučovali točení nebo dvojité otočení - tedy už obkročák. Lze však tančit ještě rozmanitěji - do šotyšky lze zařadit mnohé figury známé z jiných tanců (zátočky, promenády, podtáčení...), pokud jsou sladěny s jejím základním tanečním vzorcem.

U nás se šotyška tančívala jako tanec párový, v západních zemích byl schottish formován i do čtverylek.