Salto

Italský výraz salto znamená skok. Ve spisech italských autorů se s ním sektáme velmi často, neboť skoky v různých variantách byly důležitou součástí gagliardových variací a techniky zdatných tanečníků a tanečních mistrů, protože byly důkazem jejich dovednosti a originality.

Velmi důkladně se skokům věnoval Cesare Negri, který ve své sbírce Nuove Inventioni di Balli, popsal několik desítek skoků, jež byly jeho vlastním přínosem k tanečnímu umění.

Typy skoků ve sbírkách italského Cinquecenta:

• Salto del fiocco - skok střapcový
• Salto doppio - skok dvojitý
• Salto tondo - skok točený
• Salto da rovescio - skok obrácený
• Saltino - skůček¹⁾

Podle Negriho byl základem salto tondo in aria (skok točený ve vzduchu), který byl nejvíce užívaný. Jeho osvojení pak bylo nezbytným předpokladem pro nácvik dalších skoků.

Skoky byly obměňovány tím, zda při nich byly nohy napjaté či pokrčené, dále ještě kmitáním (chvěním) nohy (tremolati) a proplétáním (intreciati). Některé byly skutečně velmi obtížné a prováděli je pouze profesionálové.