Taneční prvek italských tanců, který se v 15. století i 16. století tančil podstatně odlišným způsobem, vždy ale jde o pohyb stranou.
V historickém tanci máme tendenci chápat výraz Ripresa jen jako konkrétní taneční prvek. V dnešní italštině má ale další významy: nové zahájení, natáčení, filmování, snímání, záběr, snímek, zesílení, oživení, což volně odkazuje k něčemu, co se může opakovat. Tomu odpovídá i předpona ri-.
Ripresa v 15. století:
v tancích italského Quattrocenta pomalý úkrok s natáčením ramen - úkrok jemně snížený, s velmi mírně pokrčenými koleny, tělo se lehce natáčí levým ramenem dozadu a pravým dopředu (ombreggiare), při táhlém přísunu pravé nohy se tělo srovnává a nohy se napřimují až do mírného zdvihu na špičky. Provádí se doleva i doprava, často hned po sobě.
Někdy bývala ripresa doplněním sólového točení (volta tonda), nejčastěji ve spojení volta tonda doleva + ripresa doprava (tzv. volta del gioioso).
Ripresa v 16. století:
Caroso ve sbírce Il Ballarino Negri ve svých sbírkách1)popisuje dvě, takřka shodně:
- Ripresa grave - nevelký úkrok stranou (podle Carosa a Negriho to má být na čtyři prsty), našlápnutý shora, druhá noha se přisouvá do páru. Zpravidla se provádí dva úkroky za sebou.
- Ripresa minima - poněkud překvapivě to není ripresa grave zatančená dvakrát rychleji, jak tomu bývá u jiných tanečních prvků či variací. Spíše se podobá Negriho variaci ripresa minuita, ale špičky a paty se v ní stáčejí rovnoběžně a nikoli k sobě a od sebe.
V Negriho sbírkách jsou uvedeny ještě další dvě: ripresa in sottopiede2) a ripresa minuita.