V červenci roku 1858 zkomponoval Béla Kéler čardáš, Op. 31, který pojmenoval po svém rodném městě - Bártfai Emlék Czárdás neboli Spomienka na Bardejov (německy Erinnerung an Bartfeld). Bylo to cestou z Bardejova do Debrecína, kam se po dovolené vracel k 10. pěšímu pluku hraběte Mazzucheliho, u nějž působil jako vojenský kapelník.1)
O jedenáct let později, roku 1869 vydal nakladatel Fritz Simrock první řadu Brahmsových Uherských tanců pro čtyřruční klavír. V tomto prvním vydání je uvedeno, že jde o úpravy původních uherských národních melodií, tedy ne Brahmsovy vlastní skladby. Pro Uherský tanec č. 5 si Brahms vybral velmi šťastně: použil 32 taktů, napsaných cestou z Bardejova do Debrecína o jedenáct let dříve. Ano, to je těch 32 taktů, jimiž u Kélera začíná rychlejší část frisska (friška), 32 taktů, které vás téměř zvednou ze židle a které číslu 5 zajistily celosvětovou proslulost.
Tiulní list nototisku vydaného v Pešti.
Jaká musela být popularita Kélerova čardáše Spomienky na Bardejov a jakým způsobem se asi šířil, když už za méně než jedenáct let je Brahms považuje za lidovou či národní melodii?
Johannes Brahms byl Němec, rodák z Hamburku, a prostředí vzdáleného uherského království, tehdy nesmírně rozlehlého a národnostně rozmanitého, ani nemohl detailně znát. S uherskou hudbou se nejspíše seznámil prostřednictvím svých uherských známých, s nimiž úzce spolupracoval - byli to houslisté Eduard (Ede) Remenyi a Joseph Joachim.2) Už v letech 1852-1854 si Brahms zaznamenal několik uherských motivů, z nichž později některé využil i pro Uherské tance.
Uherský tanec č. 5 nelze považovat za plagiátorství, není Brahmsovou vinou, že se z pozdějších vydání jeho Uherských tanců zmínky o zpracování původních uherských témat už vytratily a že na plakátech a nahrávkách bývá uvedeno pouze jeho jméno jako autora hudby. Je však krásnou ukázkou posunu od formy taneční k formě stylizovaného tance, který sice k tanci využitelný není, ale zato dovede hudebními prostředky přesvědčivě sdělit pocity posluchače při setkání s nostalgií i temperamentem uherské melodiky.
1) Ze stránek Šarišského múzea v Bardejove.
2) Po roce 1849, kdy bylo potlačeno maďarské povstání, procházelo Hamburkem hodně Maďarů hledajících novou existenci mimo vlast. Hamburk byl jako přístavní svobodné město tradičně vstřícný vůči cizincům a rovněž otevřený jiným kulturním vlivům. Uherští muzikanti zde pro svou "exotickou" hudbu nalezli vděčné publikum.
Viz:
Kategorie: 19. století | Taneční hudba