Výraz Cinquecento používám pro označení specifického stylu popsaného ve sbírkách italských tanečních mistrů 16. století a první poloviny 17. století, pro časovou návaznost i odlišení od předchozího italského stylu Quattrocento.
Italské pojetí tance vrcholné renesance bylo velmi kultivované a vycizelované. Velký důraz byl kladen na elegantní a půvabné provedení tanečních pohybů i samotné chůze a rovněž důstojné a hrdé držení těla. Dalším důležitým znakem stylu Cinquecento byla jeho rozmanitost, spočívající především v množství tanců různého tempa a charakteru, mezi nimiž výsadní postavení zaujímala gagliarda a konkrétní autorské choreografie, většinou zvané balletti. Pro jejich dokonalé provedení bylo nezbytné znát a ovládat až několik desítek typů kroků, krokových variací a dvorných pohybů, což vyžadovalo důkladnou průpravu, péči tanečních mistrů a množství času, což si nemohl dovolit každý. Proto znalost tohoto způsobu tančení byla znakem privilegovaných a jeho osvojení bylo jednou z možností, jak se mezi ně zařadit.
Taneční styl Cinquecento je poměrně dobře zachycen v tanečních spisech italských autorů, z nichž nejvýznamnější jsou obsáhlé práce Fabritia Carosa a Cesara Negriho, jejichž překlady na mých stránkách najdete také.