Umělecký styl, jemuž dnes říkáme baroko, dostal svůj název až v 19. století. "Barokní" lidé jej nepotřebovali k vymezení a odlišení od předchozích období, prostě reagovali na aktuální témata své doby a jejich tvořivý přínos v různých řemeslných a uměleckých oblastech, včetně tance, byl velmi svébytný a originální. Je to mj. doba velkého rozvoje hudebnosti, díky zdokonalení hudebních nástrojů, přechodu k dur-mollové tonalitě a rozvíjení nových jevištních útvarů - opery a baletu.
V tanci převzala vedoucí úlohu Francie, i díky osobní zálibě a velké podpoře krále Ludvíka XIV., jenž roku 1661 založil Královskou akademii tance. Nový francouzský styl belle danse postupně ovlivnil další evropské země, z nichž si ovšem některé udržely své typické formy velmi dlouho - Itálie a země pod habsburským vlivem dlouho neměly důvod opustit svůj propracovaný taneční styl (Cinquecento), Anglie se nevzdala svých country dances.
Do této kategorie jsem zařadila i hesla, jejichž obsah bychom vnímali už jako témata navazujícího rokoka. Ale právě pro tu návaznost, obzvláště v taneční sféře, sem patří.