Do 15. století, před povýšením tance na vysoce ceněné umění, působili v Itálli jako taneční mistři Židé, protože křesťanům byla taneční živnost zakázána. Židovský taneční mistr byl v období renesance v Itálii běžnou osobou, židovští umělci hráli ve společenském a kulturním životě italských měst důležitou roli. Vystupovali při důležitých svatbách a slavnostech jako hudebníci a tanečníci, organizovali oblíbené průvody a různá představení.
Nejznámějším židovským tanečním mistrem italského quattrocenta byl Guglielmo Ebreo, zvaný též Žid z Pesara. Ten ovšem později konvertoval a stal se křesťanem.
V českém prostředí máme při oslavách sňatku Petra Voka s Kateřinou z Ludanic doloženu účast židovské hudby z Prahy, která podle Březanova svědectví "velmi libě k tancům hrála."1)