Název tordiglione zřetelně odkazuje na francouzský tourdionu, který Thoinot Arbeau popisuje v Orchésographii jako mírnější a méně skočnou variantu gaillardy a říká, že tourdion není nic jiného než gaillarda při zemi. Takovou formu ale v italských sbírkách u tance zvaného tordiglione nenajdeme; je zřejmé, že v italském pojetí jde o samostatnou taneční formu odlišného charakteru, která přímou souvislost s gagliardou nemá a není zde její obměnou.1)
Vzájemně podobné varianty tordiglione najdeme u Carosa, Negriho a Lupiho. Negri a Caroso v první sbírce v popisu tordiglione podobně upozorňují, že jde o tanec opatřenými novými variacemi, jež vytvořili oni sami, v obou případech začínají kavalír s dámou společnou promenádou (passeggio), po níž se rozdělí a tančí proti sobě střídavě své variace a promenády.
Ve druhé sbírce už Caroso tordiglione představil jako balletto s propracovanějším společným úvodem i společným závěrem, zachoval ovšem střídání promenád a variací, které, jak se zdá, je pro tordiglione typické.
Ve všech třech případech je využit běžný krokový materiál tanečního stylu Cinquecento.
Obsáhleji, nicméně ve stejném duchu, se tanci tordiglione věnoval Livio Lupi da Caravaggio, který uvedl podrobné popisy více než 170 variací, z nichž 30 je určeno dámám.
1) Jistou blízkost mezi gagliardou a tordiglione, přinejmenším hudební, ovšem naznačují dva balletti (Alta Vittoria a Nido d‘Amore z druhé Carosovy sbírky Nobiltà di Dame), v nichž dáma na pánskou gagliardovou variaci odpovídá variací z tordiglione.
Kategorie: Cinquecento