19. století při hledání nových hudebních témat našlo nosnou inspiraci v taneční sféře. Ta inspirace měla jistě svou letitou tradici, už v dobách renesančních bylo běžné přehrávání tanečních kousků na loutnu či klávesové nástroje, čistě jen pro poslech nebo pro radost z muzicírování, aniž by se při nich tančilo. Skladatelé 19. století přišli ovšem s novou ambicí pozvednout taneční melodie na uměleckou úroveň. Jedním z prvních byl Fryderik Chopin se svými klavírními stylizacemi valčíků, mazurek a polonéz.
Vlna obliby tohoto nového pojetí taneční hudby souvisela s více faktory. Jednak to byly silné národnostní tendence posilující vše, co souviselo s ideou národa, hudba inspirovaná známými tanečními rytmy a někdy i melodiemi v tomto směru představovala podporu velmi účinnou a srozumitelnou. V průběhu 19. století totiž s novými hudebními vlivy někteří i velmi vzdělaní lidé přestávali soudobé hudbě rozumět.1)
Titulní list Brahmsových Uherských tanců pro klavír.
Dalším důvodem byl zájem nakladatelů, kteří mohli rozšířit nabídku o atraktivní novinky. Mnoho mešťanských domácností už si mohlo dovolit klavír, který byl v aristokratickém prostředí a v tzv. lepších rodinách takřka nezbytností. Líbivý a zajímavý repertoár na vysoké umělecké úrovni byl žádaný.
Takto vzniklo mnoho stylizovaných jednotlivých tanců, např. mnohé valčíky a polky rodiny Straussů, někteří autoři ale vytořili přímo soubory: k nejslavnějším patří Brahmsovy Uherské tance a Dvořákovy Slovanské tance, u nás také Smetanovy České tance a později Janáčkovy Lašské tance.
Umělecká stylizace, která spočívala v bohatší harmonii a rozmanitější práci s dynamikou a tempem, dala známým tancům novou úroveň a pozvedla je ze salonů až do koncertních síní. Měla ovšem své důsledky, protože ubrala tancům z jejich původní tanečnosti. Přechody do pianissima, nečekaná ritardanda a dramatické pauzy jsou působivé při poslechu, ale tanci neprospívají. Klasickou ukázkou je Brahmsův přeslavný Uherský tanec č. 5, který převzal 32 taktů z Kélerova čardáše Bártfai Emlék (Spomienka na Bardejov).
1) Hodně nepříjemností si v tomto ohledu "užil" Bedřich Smetana s českými vlastenci, např. s Františkem Ladislavem Riegrem, kteří mu vyčítali jeho údajné "wagneriánství".
Kategorie: 19. století | Taneční hudba