První Šibřinky se konaly 25. února 1865 v Praze. Do dějin vešly jako první maškarní ples tělovýchovného spolku Sokol, z obavy před policejním zákazem byly ale oficiálně pořádány jako soukromá akce předsedy spolku Fügnera. Pro název vybrali Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš staročeské slovo z Jungmannova slovníku,1) jednak pro zjevnou českost a také pro jeho žertovný obsah. Byl to nápad zdařilý, slovo se zalíbilo a rychle rozšířilo. Po pražském vzoru se začaly pořádat české Šibřinky i v dalších mimopražských sokolských jednotách a udržely si dlouhou tradici.
Zpočátku měly Šibřinky spíše rodinný charakter a směly se jich účastnit i děti ze sokolských rodin - Fügnerova dcera Renáta (později Tyršova manželka) si tak v jedenácti letech užila první Šibřinky jako česká selka, zatímco její otec, hostitel, zvolil úbor italský. Miroslav Tyrš se převlékl za španělského hidalga a Eduard Grégr si vybral origální masku "politickou" - z jedné strany frak a cylindr, z druhé strany čamara a slovanský klobouk. Renáta Tyršová po letech vzpomínala2) na pestrost kostýmů - zahradnice, pážata, rybářky, drobní markýzkové, Poláci a Polky v konfederatkách. Někteří účastníci se dostavili v nákladných úborech, někteří studenti přišli ve svých originálních národních krojích - Srbové, Hanáci, Slováci, Domažličané. Ples byl zahájen polonézou, kterou vedl Tyrš, horlivě byla tančena Beseda a mazur, tehdy hodně oblíbený.
V 70. letech začaly mít Šibřinky více reprezentativní charakter a děti už na ně přístup neměly. Od osmých Šibřinek (1873) byl pro jejich konání předem určeno téma:
- 1873 - Cirkus
- 1874 - Světová výstava
- 1875 - Selská svatba (jubilejní)
- 1876 - Olymp a jeho bohové
- 1877 - Cesta kolem světa
- 1878 - Praha při měsíčku
- 1879 - Zahrada
- 1880 - Dětský svět
- 1881 - Všeslovanský sjezd
- 1882 - Středověk
- 1884 - Kocourkov
- 1885 - Obraz dvacetiletí šibřinek (jubilejní)
- 1886 - Ráj
- 1887 - Trh v Nižním Novgorodě
- 1888 - Čtyřiadvacet hodin v Chytrákově
- 1889 - Cesta na Venuši ad.
Šibřinky Sokola Pražského, 1888.
Stanoveným tématem se řídili nejen účastníci bálů ve svých kostýmech, téma bylo zvýrazněno i na motivech pozvánek a určovalo výzdobu sálu a speciální kulisy, na nichž se autorsky podíleli vynikající výtvarníci té doby - M. Aleš, F. Ženíšek, K. Liebscher, J. Schikaneder, P. Mauder, J. V. Myslbek a další.
Představu o průběhu si můžeme utvořit na základě dochovaných zpráv sokolského tisku3) k jubilejním Šibřinkám roku 1875. K tématu Selské svatby František Ženíšek vytvořil pozvánky s vyobrazením svatebního páru doprovázeného jásajícími maškarami, taneční sál zdobily květiny, obraz hanácké svatby a malby českých hradů, které byly v tomto roce určeny za cíl sokolských výletů. Místnosti sokolovny byly stylizovány do podoby typických venkovských stavení a míst - hospoda, radnice, posvícení na návsi. Plesový výbor se vystrojil jako vesnická chasa, mezi maskami byly nejčastější slovanské selské kroje. O osmé hodině večer spustila k tanci Knoblochova hudba a začal čilý taneční rej. O půlnoci došlo na svatební průvod a rozdávání svatebních koláčů hostům. A pak se vesele tančilo dál a zábava pokračovala až do šesté hodiny ranní.
K popularitě sokolských Šibřínek přispívala ale nejen jejich nápaditost, dalším důvodem atraktivity byla i jejich výlučnost. Na rozdíl od jiných maškarních bálů, např. redut totiž nebyly Šibřinky přístupné komukoliv, byly určeny jen členům Sokola a jejich rodinám, na což se přísně dbalo hlavně v mateřské jednotě pražské. To způsobilo, že se před každými Šibřinkami hlásilo do Sokola mnoho nových členů, alespoň přispívajících. 4)