Salto del fiocco

Výraz salto del fiocco se do češtiny překládá jako skok se střapcem, nebo střapcový skok.

Býval to mistrovský kousek zdatných tanečníků gagliardy, ovšem pouze pánů. Vzhledem k obtížnosti provedení ho běžní kavalíři asi příliš netančili, můžeme však předpokládat, že taneční mistři ho museli ovládat bravurně, protože byl důkazem jejich obratnosti a dovednosti.

Podle Carosa se měl střapec zavěsit do libovolné výše, až do výšky postavy. Adept byl k němu otočen zády, pak měl trochu šikmo dopředu unožit levou nohu, v otočce doleva vykopnout pravou a vyskočit do výše, kolik svede, přitom měl pravou nohou v obkročném překlenutí dosáhnout až ke střapci.¹⁾

Obdobný je i Negriho základní popis, kromě něj ovšem do své sbírky zařadil vícero střapcových skoků v různých obměnách (celkem 16), a neopomněl to zdůraznit jako svůj vlastní příspěvek k tanečnímu umění. U některých střapcových skoků upozornil na jejich obtížnost.

Historicky první z italských tanečních mistrů, který se o střapcovém skoku písemně zmínil a zařadil jej do svých gagliardových variací, byl Evangelista Papazzone ve svém rukopise (později nazvaném) Tractatus de arte saltandi italicus.