Rotta se tančívala ve 14. století jako živější dovětek estampidy. Přesné provedení je dnes už prakticky nemožné vystopovat.
S pojmem rotta se můžeme setkat i v Londýnském rukopise, kde je uvedena jako dovětek dvou skladeb - Lamento di Tristano a La Manfredina.
Ještě koncem 16.cstoletí použil tento výraz Caroso při popisu tance Alta Ragonia ve sbírce Il Ballarino, zcela jasně jako označení zrychlené poslední části tance - jde tedy opět o dovětek. Poslední část bývala často v jiném rytmu, zde v rytmu gagliardy, což Caroso přímo napsal. Jindy však, a mnohem častěji, v této souvislosti užíval výraz sciolta.