Výraz Rigaudon - párový tanec v sudém rytmu, původem z Provence, u francouzského dvora se objevil ve druhé polovině 17. století a stal se součástí plesového tanečního repertoáru, kde zůstal v oblibě zhruba 50 let.
Od 90. let 17. století se začal uplatňovat jako tanec jevištní, do svých oper ho zařadili Jen-Baptiste Lully, André Campra a Jean-Philippe Rameau. Na jevišti ho ztvárňovaly postavy představující venkovany a námořníky.1)
Typickým krokovým prvkem byl pas de rigaudon, prováděný v rozmezí dvou taktů, charakteristický postupným švihem nohou do stran. Pas de rigaudon (též zkráceně jen rigaudon) se v 18. století využíval i v tancích typu contre danse a cotillion.