Maškarní bály, zvané reduty, patřily k oblíbeným typům masopustních radovánek už od 40. let 18. století, tehdy ovšem jen pro osoby s náležitým postavením.1) Postupem doby se staly široce rozšířenou součastí společenského dění a ztratily svou někdejší výlučnost zábavy pro privilegované vrstvy společnosti. Ve druhé polovine 19. století už mohl redutu navštívit každý, kdo si mohl dovolit zaplatit vstupné a pořídit kostým, scházela se tam tedy společnost "hodně míchaná", jak s odstupem 50 let vzpomínal Ignát Hermann.2)
Z reduty, Humoristické listy, 1876,
roč. 18, č. 5, 29.1., s. 36.
Masky nebyly přímo povinné, jejich množství a nápaditost byly ovšem jedním z měřítek úspěšnosti reduty, proto někdy maskovaní mívali levnější vstupné. Dalším měřítkem úspěšnosti bylo množství vtipů a míra zábavy, za tímto účelem byly vydávány i příručky. "Vtipné" dialogy masek se objevovaly také v Humoristických listech.
Kde se reduty konaly? Bývalo to ve velkých prostorách, které umožňovaly vysokou návštěvnost: sál na Žofíně, Novoměstské divadlo, v letech 1876-1878 také první pražské varietní divadlo, Teatro (Salone) Italiano, které mělo kapacitu až 2000 návštěvníků. Během masopustu se konávalo více redut, např. roku 1876 se jich v Praze během v masopustním období uskutečnilo 25. Byly to velkorysé podniky s nápaditou výpravou a pro pořadatele znamenaly žádoucí příjem.
Pro hraní k tanci bývala pro reduty angažována vyhlášená hudební tělesa, oblíbené byly vojenské kapely pod vedením zkušených kapelníků - Cibulka, Holý ad. Program byl zpestřován atraktivními čísly s velkolepými názvy: Benátská noc, Trpasličí pěchota vedená obrem, Říše dam, Rytířská garda a 15 velocipedů, Bitva Amazonek, Velká siciliánská slavnost ad. V Teatro Italiano běžně v redutních programech vystupovali varietní umělci, kteří zrovna měli v divadle angažmá a mohli se divákům předvést v jiných kulisách a situacích.
V 70. letech byly už reduty zavedeným a dobře známým typem masopustní zábavy, což ovšem platilo pouze pro Prahu
a některá větší města, a přestože byly hojně propagovány a navštěvovány, byly opředeny jakýmsi dráždivým závojem
něčeho dobře známého, o čem se ovšem nehovoří. Ignat Hermann po letech vzpomínal:
"Ve slušných rodinách se o redutách nahlas mluviti nesmělo, v rodinách tak zvaných patricijských se o nich vůbec
mrazivě mlčelo. Reduty znamenaly naprostou spoušť, bohopustou orgii masopustní. Směliť do nich choditi (ó hrůza!)
debardéři [...] Přes to přese vše ani tehda mnohá panička neodolala, aby se pod kuklou neprůhledné škrabošky nepodívala,
co vlastně taková reduta jest a jakých rozkoší poskytuje. Ale to zděšení, když mezi návštěvníky spatřila svého chotě,
o kterém se domnívala, že za důležitým obchodem odjel do Plzně či do Kolína. Taky jsem se na ně podíval [...]
ale musím říci, že jsem tam neviděl nic hrozného."
V redutě, Humoristické listy, 1878,
roč. 20, č. 8, 23.2., s. 60.
Zdá se, že provokativní forma debardérského kostýmu patří právě k 70. letům a souvisí pravděpodobně s proměnou dámské módy,
která v 70. letech postupně nahrazuje klasickou a cudnou ženskou siluetu krinolíny svůdnou přiléhavostí turnýry,
těsně obepínající boky a zdůrazňující pozadí. Debardérky ovšem dlouhé sukně nenosily, byl to odhalující kostým,
který umožňoval předvést půvaby, které při jiných příležitostech musely zůstat skryté, v tomto případě byla maska na obličeji
asi nutností. Ignát Hermann onen "kalhotkový úbor" popsal takto:
"Střevíčky, vysoké punčošky po kolena nebo až nad kolena, nad punčochami nadité
kalhotky atlasové, hedvábné i sametové, těsná šněrovačka - a vše to prozrazovalo neklamně, jakou formu tělesnou propůjčil Pámbů té
neb oné krasavici, když ji tvořil."
Zatímco dívka ze slušné rodiny by stěží asi zvolila a před rodiči a přáteli obhájila debardérský kostým, mohly jej "unést" zkušenější ženy, které si inkognito chtěly užít nevázanější masopustní zábavu. Konečně profesionálním umělkyním mohl tento úbor posloužit pro zvýšení atraktivity programu, který průběh reduty zpestřoval. Eugenio Averino účastníkům své první reduty v Teatro salone italiano připravil velkolepou a nezapomenutelnou podívanou, když do slavnostního půlnočního pochodu nechal v debardérském nastoupit celý dámský baletní sbor. Bylo to 32 tanečnic!