Johann Raab (3. dubna 1807 - 13. února 1888)
Na českých divadelních cedulích uváděn jako Jan Ráb.
Rodák z Vídně, tanečník a taneční mistr s bohatou divadelní zkušeností, na jevišti vystupoval už jako desetiletý v dětském baletu F. Horschelta ve vídeňském Theater an der Wien. V roce 1834 přešel do Prahy do souboru Stavovského divadla, v němž zůstal do roku 1840. Vynikl jako tanečník charakterních tanců - čardáše, verbuňku, mazurky, štajeru a polky. Ta byla jeho zásluhou na jevišti poprvé předvedena roku 1838, Raab ji zatančil v pantomimě Zlatá sekyra spolu s Julií Springerovou.
Theater an der Wien (Divadlo Na Vídeňce), Jakob Alt, ca 1816
Už během angažmá ve Stavovském divadle začal vyučovat společenskému tanci, i v pražských šlechtických rodinách, roku 1837 získal oficiální titul stavovského učitele tance (Ständischer Landschaftstanzmeister.) Snažil se o zavádění tanečních novinek, které přivážel ze svých zahraničních cest, pořádal v Praze plesy a maškarní bály (v letech 1835-48 více než třicet).
Johann Raab se velmi zasloužil o popularizaci polky, kterou poprvé předvedl s tanečnicí Valentinou v Paříži roku 1840 a dále propagoval i vyučoval při své následující pařížské navštěvě roku 1844; poté se polka s velkým úspěchem rozšířila po Evropě, ovšem poněkud pofrancouzštěná.
Jeho čtverylková kreace Slovanka z roku 1842, k níž si i sám napsal hudbu, ale u Čechů neuspěla.
Roku 1848 se vrátil do Vídně, působil v Theater an der Wien, v letech 1855–57 byl baletním mistrem Theater in der Josefstadt. I ve Vídni vyučoval společenské tance, roku 1864 učil dokonce rakouského korunního prince Rudolfa, v letech 1859–86 působil v Tereziánské akademii.