Velmi populární taneční forma country dances, která si udržela oblibu po několik století, postupem doby ji spíše posílila. Tato forma byla přinejmenším od 18. století známa i ve střední Evropě, oblíbená byla na vídeňských bálech, kde bývala zvána Anglaise.
Princip progresivních longways:
Páry jsou seřazeny v dlouhém zástupu, páni v jedné řadě, dámy ve druhé řadě proti nim. (Ve střední Evropě se tomuto uspořádání říkalo "tančit v kolonách".)
Sloku (bývá to většinou 8, 12 či 16 taktů) tančí vždy spolu 1. a 2. pár.
Na konci sloky se 1. pár posune o jedno místo dolů a 2. pár
postoupí o jedno místo nahoru; této výměně místa se říká progrese.
V dalších slokách se tančí totéž, ale s jiným párem, který postoupil na
příslušné místo. Tak se všechny druhé páry stále posouvají směrem nahoru
a první páry směrem dolů. Všichni, kteří začínali jako 1. pár, jím
zůstávají, dokud nedojdou nakonec úplně dolů. Tam jednu sloku vynechají a dále
pak pokračují v postupu nahoru, ovšem jako druhý pár. Obdobně
každý druhý pár, který došel úplně nahoru, jednu sloku
vynechává, a dále už tančí jako první pár. (Dokud nedojde zase úplně dolů.)
Mezi dnes populární progresivní longways patří např. Hole in the Wall, Mr. Beveridge's Maggot, Jamaica, Lilli Burlero, Tythe Pig, My Lord Byron's Maggot, Duke of Kent's Waltz...