Polka

Polka je český párový tanec ve 2/4 taktu. Její původ spadá do 30. let 19. století a je opředen různými legendami, které se snažily dokázat její lidový původ a charakter. Polka však lidovým tancem nebyla.¹⁾

Vzešla z východních Čech, z Hradecka. Proč právě tam? Hradec Králové byl v té době prvním střediskem nově se utvářející české a česky smýšlející společnosti, soustředěné kolem dramatika Václava Klimenta Klicpery a tiskaře Jana Hostivíta Pospíšila, v jejichž okruhu se hojně pěstovala i česká vlastenecká společenská zábava, tehdy více než v Praze. To samozřejmě přitahovalo mladé spisovatele, buditele z kraje, vzdělance i studenty, účastnil se i Josef Kajetán Tyl nebo budoucí významný historik Václav Vladivoj Tomek. Polka tedy vznikla jako tanec společenský, z potřeby nalézt zábavný a nezpochybnitelně český prostředek stmelující společnost - vlastní národní tanec.

Polka, skvěle podpořena hudební tvorbou Františka Matěje Hilmara, nastoupila svou vítěznou pouť z východních Čech do pražských společenských salónů a bálů. A nejen tam. Jako tanec živý a svěží, navíc poměrně snadno zvládnutelný, dokázala okouzlit tanečníky i v zahraničí, kde se z atraktivní taneční novinky stala přímo tanečním fenoménem. Její obliba trvá dodnes.

Časová linie vývoje polky v jejích počátcích:

• 30. léta 19. století - František Matěj Hilmar začal na Jičínsku skládat své první polky, které si rychle získaly velkou oblibu;
• srpen 1835 - Václav Vladivoj Tomek zaznamenal v deníku, že se v Polici nad Metují začal učit tančit, s největší pravděpodobností i polku;
• 1835 - Jaroslav Čermák v článku České krakováčky ( Čas. Čes. musea, Sebr. spisy I, 256) zmiňuje, že se na Hradecku tančí tanec polka;
• únor 1837 - Václav Vladivoj Tomek zmiňuje v deníku, že vynikl v Praze na domácím bále u Sartorových, protože uměl tančit polku - byla tehdy v Praze ještě málo známá, zatímco v Hradeckém kraji už se tančila takřka všude;
• 1837 - tiskem byly vydány první polky (Hilmarovy, ale bez uvedení jeho autorství) v nakladatelství Berry ve sbírce Prager Lieblings Galoppen für das Pianoforte;
• 1837 - zmínka Františka Pravdy, že přivezl polku domů na Jindřichohradecko z Prahy, odkud se vracel jako student na prázdniny;
• 1838 - tiskem byla vydána polka Esmeralda (pod názvem Nová polka), jako autor byl již uveden Hilmar;
• 11. května 1838 - polka poprvé předvedena na jevišti, v Praze, v baletu Zlatá sekyra (Die goldene Hacke), zatančil ji Johann Raab s Julií Springerovou;
• 1840 - šestnáctiletý Bedřich Smetana při letním pobytu v Novém Městě nad Metují složil svou první polku (Louisina polka);
• 1840 - Johann Raab předvedl polku v Paříži v Théâtre Ambigu, spolu s mlle Valentine;
• 1842 - Johann Strauss otec uveřejnil svou první polku - Sperl-Polka op. 133;
• 1844 - Johann Raab s úspěchem vyučoval polku při své druhé pařížské návštěvě.

Od čtyřicátých let, kdy si ji oblíbila Paříž, stala se polka velmi populární i v dalších západních zemích, včetně Anglie. Taneční mistři těchto zemí ji zařazovali do výukového repertoáru i svých tanečních příruček, aniž by si ovšem příliš lámali hlavu její podstatou a původem. Tak se můžeme dočíst, že polka pochází z východní části Německa nebo severních Uher. Henri Cellarius měl za to, že ji, navzdory cizímu původu, lze považovat za tanec francouzský, neboť Francii prý vděčí za svou velkou oblibu a universální charakter.²⁾

Vejvodova polka, vydána tiskem v Hoffmannově nakladatelství.

Polka bývala i součástí čtverylek. Zatímco na západě vznikaly i přímo samostatné polkové čtverylky, nejspíše pro usnadnění provedení polkových variací, v českém prostředí byla polka tančena hlavně jako tanec kolový, tedy párový a byla více improvizována. I zde ale našla své místo ve čtverylkách. Jednou z nich byla kreace Johanna Raaba, nazvaná Slovanka, z roku 1842, sestavená z polky a mazurky. Různé varianty polky zařadil Karel Link do České besedy, do závěru každé ze čtyř částí: v části první je to Řezanka, ve druhé části dvojpolka, ve třetí části Kalamajka a v poslední části Obkročák a Strašák.

Polka postupem doby zlidověla, nadále však zůstala oblíbeným tancem salonním a bálovým, a u nás i ve světě se modifikovala do velkého množství regionálních variant. Jako charakterní tanec bývala zařazována do oper a baletů.

Velkou oblibu si udržela i ve 20. století, u nás zejména po vzniku samostatné Československé republiky. Z té doby pochází snad celosvětově nejslavnější polka, kterou roku 1927 složil český kapelník Jaromír Vejvoda a v instrumentální verzi představil ji pod názvem Modřanská polka. Později byla otextována a dostala název Škoda lásky, v němčině pak Rosamunde, v Anglii Roll out the Barrel, ve Spojených státech Beer Barrel Polka. Za druhé světové války se jako Here Comes the Navy stala neoficiální hymnou amerického námořnictva.³⁾