Pochodňové tance

Tance, při nichž tančící nesou živý oheň, ať už ve formě zapálené pochodně nebo hořící svíce, navozují dojem mimořádné události a slavnostní atmosféry - a právě z těchto důvodů bývaly tančeny i v období, které označujeme jako renesance. Je to případ taneční hry spojené s předáváním světla, kterou popisuje Arbeau v Orchésographii pod názvem Branle du Chandelier (Svícnový bránl) nebo Branle du Torche (Pochodňový bránl).

Tance s pochodněmi byly provozovány i v italském prostředí. Cesare Negri do svých sbírek zařadil dva, které sám vytvořil. V obou případech se jednalo o tanec určený pro podívanou, kterého se účastnily významné milánské osobnosti k poctě významné návštěvy - infantky Donny Isabelly d'Austria, která tance shlédla při slavnosti ve vévodském paláci v Miláně 18. července 1599, spolu se svým manželem Albertem a papežským legátem, kardinálem Františkem Dietrichsteinem. Při slavnosti bylo ovšem předvedeno tanců více.

První z Negriho pochodňových tanců, nazvaný Austria Felice (tedy Šťastné Rakousko), zatančila šestice vznešených milánských dam. Jména všech dam neznáme, víme, že sestavu vedla Lavinia Visconte-Vistarina.¹⁾

Ceremoniální tanec Alžběty Stuartovny a Fridricha Falckého, Anglie, rytina (detail), ca 1613.

Druhý tanec předvedla šestice milánských velmožů, oblečených v uherském stylu. Jsou známa i jejich jména, protože Negri je v popisu tance přímo uvedl: Filiberto, syn hraběte Antonia della Somaglia, hrabě Giacobo, syn hraběte Tatia Mandella, Ottavio, syn markýze Oratia Pallavicina, rytíř Gabrio, syn hraběte Gio. Battisty Serbellone, Aluigi Trotto a Fabrizio Melzi. Filiberto della Somaglia šestici pánů vedl.
Tomuto tanci Negri nedal zvláštní název, představil jej prostě jako "Nový tanec" (BALLO NUOVO DELL'AUTTORE, DETTO DI SOPRA. Fatto da sei Cavalieri Milanesi, vestiti all'Ongaresca, dinanzi alle due Serenissime Altezze, což česky znamená NOVÝ TANEC AUTORA, UVEDENÉHO VÝŠE. Provedený šesti milánskými kavalíry, oblečenými po uhersku, před dvěma nejjasnějšími Výsostmi.)

Užití pochodní při tanci ale nemuselo nutně vyžadovat, aby je nesli sami tančící. Při ceremoniálním tanci anglické princezny Alžběty Stuartovny s Friedrichem Falckým, kterým se prezentovali při na oslavách svých zásnub, je předcházeli dva světlonoši se čtyřmi pochodněmi - a jistě byli urození a jistě to pro ně bylo velkou ctí.