Původ pěti tanečních pozici souvisí s propracovaným francouzským stylem belle danse z doby Ludvíka XIV, definoval je tehdy taneční mistr Pierre Beauchamp. Dodnes zůstaly součástí tance (nejen) klasického, jenom baletky vytáčejí nohy ještě více.
Pěkně je charakterizuje (říká jim ovšem postavy), o mnoho let později, J. P. Bouša, taneční mistr z Tábora ve své knize Elegantní tanečník:1)- První postava ukazuje nám napětí, pozornou úvahu a uctivost. Vojín, přijímá-li rozkaz nějaký nebo mluví-li se svým představeným, zaujímá vždy první postavu. Též ve společenském životě, mluvíme-li s někým, zaujímáme též první postavu.
- Postava druhá: sílu, sebedůvěru. Šermíř volí tuto postavu proto, že na ní záleží bezpečné a pevné držení těla.
- Třetí postava značí půvab, skromnost, mírnost, proto hodí se zvláště na dámské poklony.
- Čtvrtá postava označuje důstojnost, ušlechtilou hrdost, hodící se řečníku při patrném mocném nadšení.
- Pátá postava označuje uměleckou hotovost, obratnost, pročež přináleží toliko vyššímu tanečnímu umění.
1) Cituji z třetího vydání z roku 1912.