Papazzone


Nevíme, jak Papazzone vypadal. Pro dokreslení atmosféry alespoň vyobrazení jeho současníka s pážaty, Jost Aman (1539-1591).

Evangelista Papazzone (ca 1524 - ca 1596)

Italský taneční mistr, který působil na dvoře císaře Rudolfa II. Byl v jeho službách zhruba od roku 1571, v seznamech dvorních služebníků je veden jako taneční mistr pážat (Edelknabentanzmister) do roku 1594, také v odlišných variantách jména jako Papaczan (1575 a 1589), Pogozon (1576), Pogatzan (1580), Papatzan (1584) a Pappazan (1594).

Do služby nastoupil k utvářejícímu se dvoru osmnáctiletého arcivévody, předurčeného stát se císařem. Mohl očekávat, že mu naskytne dostatek příležitostí uplatnit se při významných událostech, např. při oslavách Rudolfova sňatku a jeho očekávaných korunovací, při pořádání slavností spojených s tancem, jako tomu bylo u ostatních habsburských dvorů, a že bude mít případně i podíl na výchově Rudolfových potomků. To vše by slibovalo úspěšnou kariéru, dobré výdělky a dosažení imponujícího postavení.1) Situace se ale vyvíjela docela jinak. Císař Rudolf se nikdy neoženil, takže neměl ani legitimní potomky, jeho korunovace, s výjimkou prešpurské, proběhly velmi chvatně a neobvykle skromně, a v okázalých výpravných slavnostech si panovník neliboval. Evangelista Papazzone prostě u dvora zůstal tanečním mistrem pážat.

Do historie tance se však zapsal jako autor rukopisného traktátu Tractatus de arte saltandi, věnovaného italskému tanečnímu stylu, především gagliardě.

Konkrétních informací o Papazzonovi samém není mnoho. Neznáme datum jeho narození, protože tehdy nebylo běžné zaznamenávat je u lidí jeho postavení. On sám, jako většina autorů Cinquecenta psal o tanci, nikoli o sobě. Není známo ani datum jeho příchodu do Prahy, dvůr císaře Rudolfa se ale v Praze natrvalo usadil v roce 1583 a tehdy už můžeme předpokládat pobyt Evangelisty Papazzona v tomto městě za jistý.

Zájemce o další podrobnosti odkazuji na svou disertační práci: Evangelista Papazzone a jeho rukopis Tractatus de arte saltandi.

1) Cesare Negri zahrnul do prvního traktátu svých sbírek výčet tanečních mistrů, kteří takto uspěli na významných evropských dvorech; jejich jména, vysoké výdělky a pocty byly jistě známy dalším tanečním mistrům.