Jedna z tanečních sbírek italského Cinquecenta.
Celý název: Opera bellissima nella quale si contengono molte partite
et passeggi di Gagliarda (Překrásné dílo, v němž jsou obsaženy mnohé části
a pasáže z gagliardy).
Autorem této sbírky je Prospero Lutii. Vytištěna byla roku 18959 v Perugii u vydavatele Pietra Paola
Orlanda a je dedikována Francescovi Maria de Marchesi del Monte.1)
Co do rozsahu patří Lutiiho dílko mezi skromnější taneční spisy, neboť čítá pouhých 22 popsaných stran, neobsahuje zápisy hudby a nemá ilustrace vztahující se k tanci, pouze zdobné iniciály na začátku odstavců. Týká se pouze gagliardy, autor jiné tance ani nezmínil.
Podobně jako u Compassa zde většinou najdeme výčty gagliardových variací složených z obecně známých pohybů (balzetto, zoppetto, fioretto, cadenza, passi), podrobně je vysvětleno jen provedení capriol azákladního pětikroku (cinque passi). Lutii často použil termín groppetto, aniž by objasnil jeho provedení.2)Po úvodní dedikaci Lutii zařadil čtyřstránkový úvod obsahující zamyšlení nad významem a přínosností tance, velmi obecné a v širokých historických souvislostech. Prostor od deváté strany až do konce knihy patří konkrétním gagliardovým variacím, zde zvaným partite a passeggi.
Lutii nejdříve zapsal caprioly, dále gagliardové variace, spárované jako passeggio a partita s příslušným číslem. Vycházel ze základního pětikroku (cinque passi), který zařadil na úvod jako passeggio semplice (jednoduchá pasáž), s číslem 1. Číslování není dodrženo důsledně, u čtvrté partity číslo 4 chybí, šestnáctá partita číslovaná není a vlastně je nahrazena poznámkou, že tato a následující tři se provádějí jako caprioly. Až ku passeggio s číslem 20 je opět přiřazena další partita, ovšem s číslem 17. Passeggio 29 má chybné číslo 24, a stejně jako následující už partitu nemá. Z členění textu je tedy patrná jistá snaha postupovat systematicky, nezdá se však, že by Lutii důsledně postupoval od jednodušších variací ke složitějším, a také není snadné určit délku variací v taktech.
Žádná z variací není pojmenována. Lutii je, podobně jako jiní autoři, zkombinoval z jednodušších pohybů, typických pro gagliardu, je však zřejmé, že uvedené passeggi a partity jsou jeho vlastním přínosem.
1) Pravděpodobně Francesco Maria Bourbon del Monte Santa Maria (1549–1626), biskup, kardinál a diplomat, příslušník toskánského šlechtického rodu, který proslul jako sběratel umění.
2) Lutiiho groppetto může, ale nemusí souviset s gagliardovou variací zvanou groppo, která se vyskytuje i u Compassa a je popsána u Carosa; oba své sbírky vydali dříve než Lutii.
Kategorie: Cinquecento