Mazurka

Mazurka je párový tanec polského původu, v třídobém rytmu, který v 19. století patřil k nejnáročnějším a nejefektnějším. Z Polska, kde byl zván mazur a kde jeho kořeny prý sahají až do 16. století, se rozšířil do Ruska, za napoleonských válek pak do celé Evropy.

Jan Neruda na něj vzpomínal takto: "Velký mazur, položený vždy co poslední tanec před půlnocí, byl pak vrcholek každého velkého plesu. K tomu šetřil každý svých nejlepších sil, k němu byly zámluvy tanečníků a tanečnic nejdůležitější. Byla–li dívka zvolena dobrým tanečníkem mazuru, bylo to daleko větší vyznamenání než byla–li zvolena za předtanečnici pro počátek plesu."

A přidáme si ještě výstižný citát z pera Karola Czerniawského: "V mazuru vyjde charakter každého tanečníka na povrch jako olej na vodě. Podívej se, jak tančí, a okamžitě pochopíš, jestli má vervu nebo je nedomrlý, zda má ducha a fantazii, nebo jestli je zbabělý."¹⁾

Ačkoli Poláci byli toho názoru, že mazur nikdo nezatančí tak jako oni, v čemž mají pravdu, nebránilo to ostatním, aby si tančili mazurku tak, jak je jim příjemné. U nás byla mazurka silně ovlivněna sousedskou a polkou, což dalo vznik mazurpolce - tu Karel Link zařadil i do České besedy.

Karel Link soudil, že mazur/ka tanec plný fantazie, který od tanečníka vyžaduje poklid a eleganci, od dámy lehkost a půvabnost. Dobrý tanečník se má umět poddat vnuknutí okamžiku, neboť hudba velice účinkuje na jeho pohyby a kroky, má být melodií a hudbou přímo oživen a nadchnut. Kroky mají být prováděny půvabně a s plným výrazem, protože se často stává, že tančí jediný pár a k němu směřují oči všech. Čím více změn tanečník vloží do posloupnosti kroků, tím výraznější jeho tanec bude, vyžaduje ovšem velkou píli a vytrvalost, nežli se podaří provádět spojování jednotlivých kroků vkusně, správně a elegantně."²⁾

Mazurka ale nebyla prováděna jen jako párový tanec, vznikaly i čtverylky na bázi mazurky. Jednou z nich byla kreace Johanna Raaba, nazvaná Slovanka, z roku 1842.