Mastro da Ballo

Mastro da Ballo (Taneční mistr či Mistr tance)
Taneční sbírka, jejímž autorem je Ercole Santucci Perugino, italský taneční mistr období Cinquecenta.

Jde o rukopis, jehož vznik je datován do roku 1614 a který se v současné době nachází ve Stockholmu, v knihovně Cariny Ari (Carina Ari Biblioteket).¹⁾ Roku 2011 byl vydán tiskem v anglicky komentované kritické edici v nakladatelství Georg Olms Verlag, autorkou komentáře je významná italská taneční historička Barbara Sparti.²⁾

Santucciho dílo je velmi rozsáhlé, má 474 stran a je výrazně ovlivněno první Carosovou sbírkou Il Ballarino, kterou autor zcela jistě znal, už proto, že se inspiroval strukturou textu a přejal z ní i některé tance.

Rukopis je rozčleněn na tři traktáty, před nimiž najdeme 7 orámovaných stran bez textu a tabulku (Tavola del primo Tratatto, na stranách 9-20) s výčtem abecedně seřazených pravidel (regole). První traktát obsahuje 214 pravidel pro "začátečníky, kteří se chtějí naučit tančit." Z nich je 208 věnováno pohybům užívaným v tanci a návodům k jejich provedení, zbylé se týkají způsobů chování při tanci a ve společnosti - pro dámy i pány.

Obsah druhého traktátu, který začíná na straně 157, tvoří gagliardové pasáže (passeggi). Začíná obvyklými pětikroky (cinque passi), které autor popisuje podobně jako Caroso ve druhé sbírce Nobiltà di Dame a Luti. Celkově zde Santucci předložil své pasáže ve 30 pravidlech (regole), každá z nich jich obsahuje 12. V jejich výčtu a vysvětlení postupoval Santucci didakticky, od jednodušších ke složitějším a propracovanějším.

Třetí traktát začíná na straně 306 a jeho první část obsahuje gagliardové variace (mutanze):

• 15 variací ve dvou taktech
• 15 variací ve třech taktech
• 27 variací ve čtyřech taktech
• 6 variací v pěti taktech
• 4 variace v šesti taktech
• 2 variace v sedmi taktech
• 2 variace v osmi taktech

Za nimi následuje část určená dámám, sestávající z 12 pravidel (regole) o pětikrocích (cinque passi), a 12 variací (mutanze):

• 3 variace ve dvou taktech
• 3 variace ve třech taktech
• 6 variací ve čtyřech taktech

Do zbývající části třetího traktátu Santucci zapsal tance typu balleti. Je jich celkem deset a v naprosté většině jde o choreografie jiných tanečních mistrů, které Santucci upravil a doplnil k větší složitosti. Jména autorů Santucci uvedl:

• Canario (s. 398), balletto, autor Paulo Arnantes Romano, doplněný Santucciho variacemi pro dámy i kavalíry
• Spagnioletta (s. 423), autor Alessandro Barbetta z Boloně
• Alta Regina (s. 426), autor Fabritio Caroso ze Sermonety, v Santucciho úpravě
• Barriera (s. 428), autor Oratio Martir Romano, se Santucciho gagliardovou variací
• Pavaniglia (s. 433), autor Lodovico Padoello z Padovy, v Santucciho úpravě podle římského způsobu
• Pavaniglia (s. 440), autor Ercole Santucci
• Contrapasso per sei (s. 451), autor Lutio Compasso Romano
• Gagliarda di Spagnia (s. 455), autor Fabritio Caroso ze Sermonety
• Galleria d‘amore‘ (s. 462), autor Stefano del Mancino z Boloně, gagliarda a canario od Santucciho
• Allegrezza d‘amore‘ (s. 466), autor Oratio Martir Romano, v Santucciho úpravě.

Rukopis neobsahuje zápisy hudby, hudba ke všem uvedeným tancům je ale dostupná v knihách Carosa a Negriho, případně v dalších soudobých pramenech. Sbírka není ilustrovaná, obsahuje ale částečně orámovaná vynechaná místa naznačující, že nějaké ilustrace mohly být v plánu. Ta se nacházejí u popisů kroků a choreografií, ne však u gagliardových pasáží a variací (passeggii a mutanze).