Figura velmi často užívaná k progresi (posunu páru) v kontratancích typu progresivní longway. Začala se používat zhruba v polovině 18. století a zůstala v oblibě vlastně dodnes, v modifikované podobě se např. vyskytuje i v současných skotských tancích.
Provedení:
1. pár prochází špalírem ostatních párů dolů, přičemž pán vede dámu, opět se vrátí na 1. pozici,
rozdělí se a dojdou vnějším obloukem cast off
na 2. pozici (2. druhý pár se posune o pozici nahoru). V některých
třípárových tancích má 1. pár dojít až na 3. pozici, v tom případě se
o pozici výš samozřejmě posouvají oba spodní páry.
V pramenech nebývá figura přesně vysvětlena, takže dnes poskytuje
dosti pestré způsoby provedení - vedení dámy za jednu či druhou ruku,
v promenádním (nebo jiném) držení.
Je však třeba pamatovat na včasný návrat na 1. pozici. Tato figura má přesnou dobu trvání:
4 celé takty (osm 2/4 či 3/4 taktů), je tedy doporučeníhodné (v případě
2/4 taktů) na první takty vést dámu dolů, ve 3. taktu se zastavit, ve
4. taktu se otočit, dalšími dvěma se vrátit na 1. pozici a ve zbylých
dvou provést cast off.1)
Zkušení tanečníci zvládají více způsobů provedení, které kombinují
s podtáčením dámy, návratem na 1. pozici cvalovými kroky v širokém
kvapíkovém držení aj.
Pozor ovšem v třídobých tancích anglického
původu před rokem 1820: není tu vhodné zvolit postup ve valčíkovém
točení! Angličané valčík (navzdory snahám např. tanečního mistra Wilsona)
dlouho odmítali a neměli jej rádi, obecně jej
přijali až poté, co se seznámili s polkou.
1) Ve skotských tancích se jde 3 takty dolů, na konci třetího se otočí, 3 takty nahoru a 2 připadají na cast off.
Kategorie: Kontratance | 19. století