Obecný název tanců typu progresivní longway, popř. longway s třípárovou progresí, užívaný na kontinentě. Nejdůkladněji byly ecossaises popsány v německých sbírkách v 1. polovině 19. století.
Podle Langera1) sestávala každá ecossaise ze čtyř tour; první dvě byly s figurami (pro ně měl označení figurirt), další dvě chodné (chassirt). Kromě nich byly i ecossaiseo 6 tourách, ty se prý ale tančívaly zřídka, protože ve velkých kolonách byly únavné jak pro tanečníky, tak pro hudebníky. Proto byly dopručovány jen pro malé společnosti, jimž byly přiměřené.
Na každou touru připadaly čtyři (alla breve) takty. Jedna strofa 4-tourové ecossaise tedy čítala 16 taktů, u 6-tourové ecossaise 24 taktů.
Typickou součástí byly ony závěrečné dvě chodné "toury" každé strofy, tedy promenáda aktivního páru kolonou dolů a návrat zpět, prováděná v osmi (alla breve) taktech. Pár se ovšem nevrací na místo, z nějž vyšel, ale o pozici níž.
První dvě (popř. čtyři) toury bývaly tvořeny jednoduchými a snadno napodobitelnými figurami - zátočky, mlýnky, kroužky, abfallen (cast) apod.
Příklad2) 4-tourové ecossaise, ve dvoupárové progresi:
- první a druhý pár se uchopí za ruce a jdou celý kroužek doleva kroužek až na původní místa (4 takty)
- páni zvednou ruce a utvoří branku, dámy projdou pod brankou a každá obejde svého pána na původní místo (4 takty)
- první pár jde v promenádním držení dolů (4 takty), přetočí se a vrátí se nahoru na 2. pozici (4 takty)
Příklad3) 6-tourové ecossaise, v třípárové progresi:
- první pán se zatočí PR se třetí dámou a zůstane stát v řadě mezi ní a jejím partnerem, na 3. pozici (4 takty)
- první dáma se zatočí s druhým pánem a zůstane v řadě mezi ním a jeho dámou (4 takty)
- řady jsou k sobě (2 takty) a couvnou od sebe (2 takty)
- první pár se zatočí PR, dáma skončí po levici pána, v promedním držení, aby mohli jít kolonou dolů (4 takty)
- první pár jde v promenádním držení dolů (4 takty), přetočí se a vrátí se nahoru na 2. pozici (4 takty)
Ecossaise před polovinou 19. století mizí z tanečních sbírek, tanečních pořádků i bálů. Může to souviset s narůstající oblibou atraktivních párových tanců (polka, kvapík, šotyška, mazurka), ale také se změnou módy a rozšiřováním dámských sukní, mnohé figury, které byly v ecossaise běžné, nebylo pohodlné ani příjemné tančit v krinolínách.
1) LÄNGER, Christian, Terpsichore. Ein Taschenbuch der neuesten gesellschaftlichen Tänze, Würzburg 1838
2) BECKER, Wilhelm Gottlieb, Taschenbuch zum geselligen Vergnügen, Leipzig 1822
3) LÄNGER, Christian, Terpsichore. Ein Taschenbuch der neuesten gesellschaftlichen Tänze, Würzburg 1838
Kategorie: Kontratance | 19. století