Cotillon


Dáma si vybírá tanečníka pomocí cylindru,
KLEMM, Bernhard, Katechismus der Tanzkunst. Dritte, verbesserte und vermehrte Auflage, Leipzig 1876, s.190

Fracouzsky cotillon, používal se i v dalších zemích. Karel Link užíval pozměněný výraz Kotillon - tak nazval i svou knihu. Pro podobnost (někdy i totožnost) názvu bývá cotillon zaměňován s kontratancem (contre danse) z 18. století - zvaný cotillion. Jde však o dvě zcela odlišené taneční formy.

V 19. století výraz cotillon znamenal společenskou hru, spojenou s tancem. Nejčastěji v ní šlo o vědomou či náhodou volbu partnerů, kteří pak spolu tančili.

Podle Karla Linka přišel Kotillon do módy v letech 1816-17.1) Soudil o něm, že by mohl být velmi zábavný, kdyby neměl dvě vady - jednak zařazování nejapných úkolů, jako např. závody v pojídání krémových trubiček nebo skákání pro vysoko zavěšené uzenky a pak přílišnou zdlouhavost: "Každý, i pěkný tanec nudí, trvá-li příliš dlouho, tím více pak kotillon, který o půlnoci počíná a někdy až dvě hodiny trvá, což zvláště nemile nesou ti, již při volbkách byli přehlédnuti nebo opomenuti.2)

Karel Link ve své knize podal důkladné rady pořadatelům i tančícím, aby dokázali provést kotillon kultivovaně a zábavně, pro potěšení tančících i přihlízejících. Připojil také popisy celé stovky konkrétních kotillonových tour, některé z nich vyžadují skutečně důkladnou taneční dovednost. Zařadil mezi ně také jednu verzi Kuželky. Všechny Linkovy kotillonové toury pak vyžadovaly znalost tzv. kolových tanců tedy polky, valčíku, případně mazurky, neboť kotillonová toura tancem "do kola" buď začínala nebo končila.

Uveďme si konkrétní příklady z Linkovy knihy :

Č. 6 (s.22) - Kouzelné zrcadlo:
K provedení je zapotřebí dvojité ruční zrcadélko, jehož jedna strana ukazuje správně a druhá pitvorně. Jeden pár předtančí, pán nechá dámu usednout na židli uprostřed sálu, podá jí zrcadlo a přivede jí jednoho z pánů. Pokud si jej dáma přeje za tanečníka, nastaví mu správnou stranu zrcadla, pokud ne, ukáže mu pitvornou a pán musí odejít. To se opakuje tak dlouho, dokud dáma nedostane tanečníka, kterého si přeje.

Č. 86 (s.61) - Hlemýžď:
Všechny tančící páry si podají ruce. Pořadatel je vede doleva, velkým obloukem připomínajícím hlemýždě, až se kruh zcela zúží. Jakmile se pořadatel ocitne v těsném středu, otočí se a vede všechny zase doleva ven, až se všichni zase ocitnou na původním místech ve velkém kruhu.3) Na závěr páry zatančí kolový tanec.

1) LINK, Karel, Kotillon, Praha 1886, s.1 (Úvod).

2) LINK, Karel, Kotillon, Praha 1886, s.4.

2) V tomto případě jde vlastně o napodobení velmi staré taneční formy, užívané už ve středověku.

Kategorie: 19. století