Tento výraz je zřejmě odvozen od francouzského slova branler – houpat, kývat se.
Má dva významy, označuje jednak taneční pohyb a jednak druh tance - bránly.
1. Branle jako taneční krok
V tancích 15. století výraz branle
znamená taneční prvek používaný především v nízkém tanci (bassa danza).
Jde při něm o kývání těla ze strany na stranu - v burgundských tancích
je to nejspíš úkrok stranou na špičku (pohyb je vedený horem), přenesení
váhy (není zcela jisté, zda se odlehčená noha má nebo nemá přinožit)
stejným způsobem vrátit zpět a přinožit.
V italských tancích se podobný kývavý pohyb vedený horem vyskytuje jako krátký a spíše rychlý úkrok stranou, zvaný continenza, na rozdíl od pomalého táhlého úkroku zvaného ripresa. (V tancích 16. století je ale continenza naopak úkrok táhlý a ripresa malý a rychlejší.)
2. Branle jako tanec
Branle (francouzsky též
brandle, bransle, italsky brando, španělsky bran, anglicky bral, braul,
brangill, brael, brantle, holandsky a německy brande, skotsky brail,
brangl, česky pak bránl) je řetězový tanec
s mnoha variantami, v němž se tanečníci střídavě pohybují doleva a doprava
v zavřeném nebo otevřeném kruhu (půlkruhu).