Bassa danza

Bassa danza je italský výraz, francouzsky je to basse danse, španělsky baxa nebo baixa (čteno baša); znamená nízký tanec - tedy tanec tančený při zemi, bez poskoků.

Tento druh tance se rozšířil po celé kulturní Evropě v 15. století a přesáhl až do první poloviny století šestnáctého. Z různých zemí se dochovalo několik písemných pramenů, které se na basse dances přímo zaměřují, je však znát, že byly psány pro ty, kteří tyto tance znali - jako připomenutí konkrétních choreografií, případně návod, jak tančit na vysoké úrovni.

K nejdůležitějším písemným pramenům z 15. století patří:

• Bruselský rukopis - pochází z burgundského dvora, autor není znám
• Rukopis ze Cervery (Cervera manuscript) - Španělsko
• Rukopis ze Salisbury (Salisbury manuscript) - Anglie
• Michel Toulouze: L'art Et Instruction De Bien Dancer - Francie
• Domenico da Piacenza: De arte saltandi et choreas ducendi a Guglielmo Ebreo: De pratica seu arte tripudii - Itálie

V 16. století psali o stylu basse dances ještě

• Robert Copland: Manner of dauncynge of bace dauces
• Jacques Moderne: S'ensuyvent plusieurs basses dances tant communes que incommunes
• Antonius Arena: Ad suos compagnones...
• Thoinot Arbeau - Orchésographie

Dá se předpokládat, že v různých zemích se basse dances tančily s jistými drobnými rozdíly. Vždy to však byly tance kráčivé, využívající efektního vyhoupávání na špičky¹⁾ a provedené v pomalém důstojném tempu, byly to nejvznešenější tance 15. století. Jak říká Domenico da Piacenza: "Jsem bassadanza, královna misury, a zasloužím si nosit korunu."

Tance typu basse dances mají své vnitřní zákonitosti a svou logiku, ale chce to svůj čas, než jim člověk porozumí. Basse danse sestává z úklon, z kroků jednoduchých, dvojitých, kroků stranou, zpětných kroků a zhoupnutí v pořadí, které se na první pohled jeví jako náhodné a bez řádu. Schéma těchto tanců spočívá v rozlišení určitých krokových skupin (říká se jim mesures) - tak například po sobě vždy následují dva jednoduché kroky a po nich jeden nebo tři nebo pět dvojitých kroků. Jako zpestření se používají úkroky stranou nebou v couvání.

Basse dances zpravidla začínají a končí poklonou. Prostorově bývají řešeny velmi jednoduše, páry prostě rovně kráčejí za sebou, až kam jim prostor dovolí, pak se obrátí a jdou zase zpět. Opravdu výjimečně se objeví nějaká prostorová variace, např. v La Danse de Cleues (Bruselský rukopis) tanečníci opisují kroužky v prostoru.

To se ale netýká italských basse danze 15. století, které sice používaly podobné kroky a prvky jako francouzské nebo španělské tance tohoto typu, stylem jsou ale nápaditější a komplikovanější a připomínají spíše balleti - např. Venus. Bassa danza byla totiž v Itálii v 15. století nejen samostatným tancem, ale také součástí komponovaných tanců zvaných ballo jako jedna se čtyř používaných misur.