Patří k oblíbeným a rozšířeným tancům 16. století.
Je to tanec párový, procesionální, původem německý. Byl znám i ve Francii a v Anglii. Francouzský název La allemande (znamená Němka nebo Německý tanec) je znám až od roku 1521.1)
Almanda je kráčivý tanec, potomek nízkých tanců. Její původ je možná hodně starý, Arbeau o ní v Orchésographii říká: "Allemande je poměrně klidný a jednoduchý tanec vlastní němcům, jelikož jsme jejich potomci, domnívám se, že se jedná o jeden z našich nejstarších tanců vůbec".2)
Jak starý je původ almandy, to se ovšem přesně neví, zajímavé je, že už ve 14. století se v Anglii vyskytuje german danse, ale jeho přímá souvislost s almandou není doložena. V 15. století byla v Itálii jednou z používaných tanečních misur quaternaria, někdy zvaná též saltarello tedesco, tedy německé saltarello. Almanda i quaternaria mají velmi podobný krok, a předpokládá se, že quaternaria se v Itálii tančila jako samostatný tanec už ve 14. století. Tolik k možnému, leč nedoloženému, starobylému původu almandy.
Almanda se tančila v sudém rytmu, mohla být však doplněna dovětkem - nachtanz - v rychlejším trojdobém tempu a se skočnou obměnou kroku. V něm se objevuje i točení, což je pravděpodobně dědictví německých lidových točivých tanců - drehtanz.
Provedení almandového kroku
Almandový krok v pomalé části - double:
2 hladké kroky, 3. krok zhoupnutý na pološpičku, na 4. dobu pokles na
celou nohu, druhá noha zůstává ve vzduchu, lehce napjatá nebo lehce
pokrčená v koleně, vytočená z kyčle, špička směřuje k zemi a je nízko
nad ní.
Tímto almandovým krokem se postupuje dopředu i dozadu.
Pokud se jím postupuje do strany, pak je druhý krok pouze přísun do
uzavřené pozice nohou (I. pozice) - noha vpředu ani vzadu
nepřekračuje a nezakřižuje.
V rychlé trojdobé části je základní almandový krok obměněn do skočné varianty a připomíná saltarellový krok italských tanců 15. století.